Jídlo a fotky. A víc jídla.

Víno z Madeiry není pro každého


Posted on Květen 20th, by Petr Zahnáš in Cestování, Víno. 5 comments

IMG_4780Na Madeiru jsem původně vůbec nejel za vínem. Je to ostrov jako stvořený pro turistiku, odpočinek a poznávání přírody. Více se ostatně dočtete ZDE.

Když už jsem ale věděl, že na Madeiře budeme, rozhodl jsme se něco si najít o místním vínu. Najdete hromadu stručných popisů vína, obvykle opisujících jeden od druhého o zvláštní tradici zrání vína prostřednictvím jeho zahřívání. Najdete i zoufale neaktuální stránky výrobců, ze kterých si těžko uděláte představu, o co vlastně jde. Opravdová studnice informací ale leží na blogu Niklase Jorgensena Mad about Madeira. Niklas je pořádný nadšenec a z jednotlivých článků je cítit nadšení, které po chvíli čtení postupně přeskočilo i na mě. Zkuste si to sami, čtení je docela nakažlivé.

 

Dolihovat a zahřát

IMG_4910Madeirské víno je fortifikované, podobně jako známější portské, sherry, malaga, sicilská marsala nebo francouzská vin doux naturel. Důvod pro dolihování vína vznikl kvůli potřebě jeho transportu ať už do Anglie, nebo do jejích kolonií včetně Ameriky. Víno na lodích podstupovalo velkou zátěž zvlášť při cestě přes tropy a zvýšený podíl alkoholu až k 20% mu umožnil cestu přečkat bez úhony. Dlouhý transport a zahřívání cestou se podepsal i na technologii výroby vína. Chuť se totiž zahřátím a oxidací během dlouhých cest překvapivě zlepšila. Cukry zkaramelizovaly, víno zezlátlo až postupně ztmavlo do hnědé barvy a víno se na lodě začalo nakládat ne kvůli prodeji, ale dozrávání. Tento proces byl ale poměrně nákladný ať už kvůli malé kapacitě dostupných lodí, nebo pirátům, kteří lodě vykrádali.
IMG_4656

Vinaři tedy zavedli náhradní proces zahřívání – pod střechami nebo přímo na střechách domů, kde je největší horko, se ukládají sudy s mladým vínem a tam zrají při teplotách dosahujících 40°C. Po dvou, třech, někdy až pěti letech putuje
víno níže v budově a archivní vína „frasqueiras“ jsou pak uložena v přízemí, kde čekají na své dozrání i několik desítek let.
Tento proces se nazývá „canteiro“ (portuglasky sud) a dnes se používá jen pro kvalitnější vína s předpokladem dlouhého zrání. Vína pro běžnou spotřebu a pro průmysl (vaření, čokoládovny apod.) se zahřívají uměle. Proces se nazývá „estufagem“ (portugalsky pečení) a dolihované víno je při něm zahříváno tři měsíce při teplotách 40-55°C v nerezových tancích s dvojitými stěnami. Tanky jsou velmi podobné těm, které používají technologicky zaměření vinaři u nás, jen jejich účel je naprosto opačný.

 

 

 

Madeira chce čas

IMG_4891Po první fázi zahřátí putuje víno do sudů k dalším zrání. Používají se dubové sudy z Francie, Ameriky i Portugalska, ale přístup k jejich používání se mezi výrobci liší. Někteří nedají dopustit na velmi staré sudy, které si za pomoci bednářů neustále opravují, jiní zkoušejí sudy použité po letech zrání cognacu nebo naopak nové sudy po několika letech prodávají ke zrání whisky. Proces zrání probíhá za přístupu vzduchu, v sudech je obvykle 10% nevyužité kapacity. Víno se tak poměrně výrazně odpařuje, v teplejších letech se z mladého vína ztratí až 3% obsahu. To ovlivňuje barvu i chuť vína a také specifickou sladkou mandlovo-ovocnou vůni ve skladech, kde víno zraje.

Nejkratší doba, kterou může víno na Madeiře zrát, jsou tři roky. To je kontrolováno vinařským institutem (lnstituto do Vinho daIMG_20130426_155709 Madeira), stejně jako téměř všechny kroky výroby vína od sběru po export. Tříleté madeiry se vyrobí zdaleka nejvíce, prodá se jako lákadlo pro turisty (mají ji úplně všude), jako polotovar k vaření i k výrobě cukrovinek. Zde se používá téměř výhradně jediná červená odrůda Tinta Negra. Ostatní odrůdová vína zrají 5 let (Reserva), 10 let (Old Reserve), 15 let (Special Reserve) a samozřejmě déle. Tyto vína s určením stáří jsou obvykle směsi různých ročníků a uvedené stáří bývá průměrem stáří použitých vín. Archivní vína „frasqueiras“ jsou už ale vždy jen z jednoho ročníku s uvedenou odrůdou i rokem sklizně. Je zde ještě jeden termín: „colheita“, což je vlastně archivní víno (jeden ročník, jedna sklizeň), které ještě není dost staré na archivní. Minimum je zde 20 let.

Výlet do historie

IMG_20130426_180748Důsledkem dolihování, následného zahřívání a kontaktu se vzduchem jsou madeirská vína schopna zrát v sudech až neuvěřitelně dlouhou dobu. Vinaři vám běžně nabídnou k ochutnání pouze základní „cetky“ pro turisty, ale stačí se začít zajímat o trochu více (viz Niklasův blog) a bez větších okolků vám dají ochutnat průřez celým stoletím a dál. Stejně tak si můžete běžně koupit a odnést třeba Sercial 1924 nebo Verdelho 1890. Ceny pochopitelně odpovídají stáří, ale poté, co jsem lehce pronikl do světa cognacu, nejsou nijak překvapivé. Náš degustační rekord se dopracoval až k Malvazii 1885 od Barbeita a to jsme nijak zvlášť na pilu netlačili.

Další zajímavostí je, že stejné archivní víno se lahvuje v menších dávkách, protože v lahvích už dále nezraje. Zato stále zraje zbytek v sudech, takže máte před sebou šanci opakovaně ochutnat třeba Boal 1968 lahvovaný v roce 1989, 1997 a 2006. Pokud jde o lahvování, opět zde má hlavní slovo vinařský institut, protože každé víno, které má být uvolněno do prodeje, je nejprve schváleno degustační komisí. Jinak láhve nedostanou typický kolek a nemohou být prodávány. Na degustacích jsme samozřejmě ochutnali množství vzorků z ručně popsaných lahví stočených ze sudů, ale ty nejsou na prodej a neměly by opustit vinařství.

Vinohrady a odrůdy

IMG_4932Začal jsem nějak nešikovně uprostřed celého procesu, takže je čas se vrátit. První hrozny na ostrov přivezli portugalci už v patnáctém století, pěstování se postupně rozšířilo jako zdroj vína pro zámořské výpravy až do největšího rozsahu v polovině devatenáctého století, který ukončila epidemie plísní (mildew) a následně mšičky phylloxera původem z ameriky. V důsledku těchto potíží se začaly hledat odolné odrůdy a přeživší původní bílé odrůdy Sercial, Verdelho, Bual a Malmsey(Malvasia) začala postupně vytlačovat jediná červená – Tinta Negra.

Vinohrady jsou rozesety po ostrově ve formě malých terasovitých políček, protože souvislá rovná plocha téměř neexistuje. Neexistuje ani u nás běžný model vinařství obhospodařujícího vlastní vinohrady. Téměř veškerá produkce pochází od malých farmářů, kteří v době sklizně prodávají mnohdy jen pár set kilogramů hroznů jednomu ze sedmi aktivních výrobců na Madeiře. Překvapivě neexistují žádné pevné smlouvy o výkupu a vše funguje na bázi ústních dohod a rodinných tradic.

IMG_4662Osázeno je asi 400 ha vinic, z toho většina v jižní části ostrova odrůdou Tinta Negra. Vinohrady jsou často vedeny ve formě pergoly kvůli nedostatku místa. Pod keři se pak pěstovala zelenina. Pěstitelé ale od tohoto způsobu postupně upouštějí, protože ve vlhkém a teplém madeirském počasí způsobuje zakrytá pergola potíže s plísněmi. Nově vysazované vinohrady mají obvykle nízké vedení kvůli stálému větru.

Sercial - je odrůda produkující suchá vína, pěstovaná často na severu ostrova a ve vyšších nadmořských výškách kolem 800m. Původ není jasný, někteří tvrdí, že pochází od Rýna, odkud byl přenesen do Portugalska a pak na Madeiru. Hrozny se sbírají jako poslední z celé sklizně a víno z nich chce zrát delší dobu. Víno bývá obvykle světlejší (tj. spíš jantarové než hnědé), hodně suché s výraznou kyselinou, používá se často jako aperitiv. Některé Sercialy chutí připomínají suché sherry Oloroso.

Verdelho – pochází z portugalského regionu Alto Douro, dává obvykle polosuchá vína s vyváženým poměrem cukru i kyselin. Je nejnáročnější na pěstování a roste ve vyšších polohách na jižním pobřeží ostrova. Vína jsou obvykle světle hnědá se zbytkovým cukrem a elegantní kyselinou.

Bual (Boal) – je původem pravděpodobně z Bordeaux, příbuzný s odrůdou Malvasia fina z Jerezu. Produkuje obvykle polosladká vína se zvláštní kouřovou vůní a tóny marcipánu, medu, sušeného ovoce. Kyselina je však pořád přítomná ve většině vín. Barva bývá už docela tmavá.

IMG_4677Malvasia (Malmsey) – je nejstarší odrůdou na ostrově původem z Řecka a je jedním z mnoha poddruhů Malvasií pěstovaných ve středomoří, konkrétně Malvasia Cândida. Začátkem dvacátého století došlo ke téměř úplnému vymýcení keřů Malvasie pro pěstování výnosnější cukrové třtiny, ale naklonováním posledních keřů se tuto velice starou odrůdu podařilo zachránit. Pěstuje se v nejníže položených oblastech u moře, jednou z nejznámějších je jen lodí přístupná Fajã dos Padres pod téměř 600m vysokým útesem Cabo Girão. Vína jsou tmavě hnědá, sladká, s tóny fíků, hrozinek a karamelu.

Tinta Negra Mole – červená odrůda vysazovaná ve velkém na konci devatenáctého století kvůli větší odolnosti i výnosům, něž mají původní odrůdy. Je to kříženec Pinotu Noir a Grenache, pěstuje se v nižších přímořských oblastech. Okolo 70% produkce veškerého vína z Madeiry je právě Tinta Negra. Je to každá láhev bez specifikované odrůdy. Běžně se používá na celou škálu vín od suchá po sladká, bývá tmavší a kyselina není tak výrazná. Způsobí ten obvyklý dojem ze sladké madeiry, i když existují výjimky a některé colheita madeiry udělané z pečlivě vybraných lokalit mohou být velice dobré.

Terrantez – téměř neexistující odrůda, která, stejně jako Moscatel, stále existuje v archivech. Terrantez se v posledních letech sklízí v řádu stovek kilogramů. Farmáři ho nechtějí kvůli nízkým výnosům a malé odolnosti, takže jediné, co je možné ochutnat, jsou právě staré ročníky. Terrantez dává polosuchá vína s výraznou kyselinou a typickou hořčinou v dochuti. Je to rarita jak se patří.

Sklizeň a výroba

IMG_4654Sklizeň začíná se začátkem září, kdy téměř 4500 pěstitelů sklízí svoji úrodu a převážná většina pak prodává svoji produkci jednomu ze sedmi fugujících vinařství na ostrově. Konec sklizně se ve vyšších polohách na severu ostrova může posunout až do listopadu. Na výkup a kvalitu hroznů opět dohlíží vinařský institut a ten také udává minimální výkupní ceny hroznů.

S vinobraním je spojený i slavný festival vína, který má tradici už od doby, kdy se scházeli jednotliví pěstitelé většinou pěšky se svým nákladem již vylisovaného vína. Jako nejvhodnější nádoba pro přenášení vinného moštu na zádech se používala zašitá a naruby obrácená kozí kůže. Jiné způsoby se neosvědčily, protože systém silnic byl v kopcovitém terénu velmi zaostalý a jedinou možností byla několikadenní chůze s nákladem pomocí levád, kde ani zvířata nebylo možné použít. Farmáři a nosiči “Boracheiros” tak často část svého (částečně nakvašeného) moštu vypili už cestou a do Funchalu přišli s dobrou náladou. Není nad pěknou tradici.

V dnešní době si sklizené hrozny obvykle lisují sami vinaři, používají jak moderní pneumatické lisy, tak i zařízení, které má napodobit původní ohleduplnější šlapání hroznů nohama a zabránit tak nadbytečnému uvolnění taninů.  Drtivá většina vín z červené odrůdy se nenechává v kontaktu se slupkami a základem pro výrobu vína je tedy růžová šťáva. Ochutnali jsme ale i několik výjimek, které byly světle červené. Sladší bílé odrůdy – Boal a Malvasia se obvykle nechávají na slupkách, u sušších se používá čistý mošt.

IMG_4668Doba kvašení se velmi liší podle odrůdy a požadovaného zbytkového cukru (pohybuje se většinou mezi 20-120 g/l). Malvasia obvykle 1-2 dny, Boal a Verdelho 4 dny, Sercial až měsíc. Doba kvašení odrůdy Tinta Negra se přizpůsobuje podle požadované sladkosti a také původu hroznů. Zastavení se provádí dolihováním a to za pomoci 96% alkoholu, narozdíl od běžné brandy u ostatních fortifikovaných vín. Destilát pochází ze stejné odrůdy, do které se přidává, menší vinaři si tento destilát připravují sami. Pro masovou produkci se dováží ze Španělska a Portugalska. Dolihováním se podíl alkoholu zvyšuje na 17-22% podle stylu každého vinaře. V procesu se vůbec nepoužívá síra.

Následuje přečerpání do sudů, zahřívání v sudech nebo tancích a dlouhá doba zrání.

Vinařství

Na ostrově po různých sloučeních a převzetích zbylo jen sedm výrobců vína, kteří se liší jak objemem, tak i technologií výroby. Pět z nich se nám podařilo navštívit, další návštěvy si slibujeme na příště. Existuje ale mnoho názvů a popisů lahví, které ale nejsou spojeny s výrobci, jako spíš s prodejci v Anglii a USA, kde se ujala tradice pojmenování některých speciálních šarží podle lodí, událostí, míst původu a podobně.

Madeira Wine Company S.A.

IMG_4911Jeden z největších výrobců na ostrově pokrývající okolo 35% celkové produkce vína. Vznikla v roce 1913 sloučením čtyř rodinných vinařství – Blandy’s, Cossart Gordon, Leacock a Miles. Tyto značky jsou i po sloučení stále udržovány a je možné koupit víno každé z nich, které se liší stylem a částečně i cenou. Firma má moderní výrobní prostory i reprezentativní budovu starého vinařství přímo v centru na ulici Avenida Arriaga. V této budově je i muzeum, kde za si vstupné 12€ můžete prohlédnout staré technologie lisování a přípravy vína, dovíte se o bednářích, kteří stále udržují sudy a hlavně nahlédnete do skladů, kde víno zraje. Koncentrovaná ovocně oříšková vůně v prostoru s desítky let starým vínem je naprosto omračující. V ceně vstupného je i ochutnávka základních vín (tříletá Tinta Negra, pětiletá Alvada – cuvée Bual a Malmsey) a poukaz na 10% slevu při nákupu, která se dá použít i v letištním duty free obchůdku.

Ochutnal jsem několik mladších vín od Blandy’s a jsou hodně v anglickém stylu. Hebké, nekonfliktní, hodně sladké, nezajímavé. Dokonce i Sercial je poměrně sladký, ale to asi nebude platit pro archivní kousky, na jejichž ochutnávku už bohužel čas nezbyl. MWC je totiž velkoprodejna, kudy se denně proženou stovky turistů za rychlým nákupem a bez většího zájmu o zajímavá vína. Proto bez předchozí rezervace nečekejte osobní přístup ani náročnější degustaci.

Pereira D’Oliveira

IMG_3971I tato značka zahrnuje více menších, sloučených výrobců, ale pod jednou značkou D’Oliveiras. Roční produkce je okolo 2000 hl vína a je známý především velkou zásobou archivních vín, která jsou běžně na prodej. Sídlo najdete opět poblíž centra Funchalu v ulici Rua dos Ferreiros v domě ze 16. století. Pokud si najdete místečko mezi organizovanými zájezdy, které vinařství berou útokem na pár minut, můžete vybírat z lahví všelijakých ročníků až někam do poloviny devatenáctého století. Stačí naznačit, že chcete ochutnat Boal 1968 nebo Verdelho 1912 a prostě dostanete vzorek k ochutnání. Nespěchejte, zašijte se do kouta a vychutnávejte. Ve výběru vzorků k ochutnání opět nejlépe poradí Niklasův Blog.

Ve vinařství je obvykle za pultem přítomen i majitel Luis d´Pereira, který zpozorněl, když jsem nakupoval něco ne zrovna tuctového a na příště se na ochutnávce domluvíme přímo s ním předem. Pokud chcete přivézt domů něco opravdu starého, D’Oliveiras je dobré místo, kde nějaký klenot najít.

H. M. Borges

IMG_20130429_171721Další z vinařských rodin sídlí jen pár minut chůze od D’Oliveiras na ulici Rua 31 de Janeiro. Přímo v této buduvě vyrobí ročně asi 2500 hl vína, najdete zde i degustační místnost a většinu skladů. Svoji náhodnou návštěvu jsem načasoval výborně, byl jsem ve vinařství sám a za pultem paní Helena Borges, která mi nabídla několik zajímavých vzorků. Firma se hodně soustředí na mladší vína na export a většina produkce má do pěti let. Nicméně dokáží nabídnout i starší a zajímavé vzorky, jako například 40 let stará Malvasia lahvovaná k 500. výročí založení Funchalu.

 

 

 

Vinhos Barbeito

IMG_4676Vinařství s produkcí okolo 1800 hl ročně se nedávno přestěhovalo z centra Funchalu až na kopce nad Estreito de Câmara de Lobos, kam už se není tak snadné dostat. Proto jsem domluvil návštěvu s prohlídkou a degustací předem a zajistil i dopravu. Vinařství v kompletně nových budovách a s novou technologií působí čistěji a spořádaněji, ale trochu mu chybí ten pocit něčeho hodně starého. Prošli jsme výrobní prostory, viděli nádrže na zahřívání vína „estufas“ i nerezové tanky, ve kterých se víno zahřívá pouze na slunci. Viděli jsme i archivní sklad a samozřejmě reprezentační prostory, kde nás čekala ochutnávka. Ta se platí, pokud nenakoupíte aspoň za 35€, což je ale velmi snadné.

Ochutnali jsme průřez produkcí, počínaje vzorky „polotovarů“ z roku 2012, Tinta Negra na slupkách a zcela bez, pouze prokvašené a dolihované. Chutnaly jako mladé sladké portské s výraznější kyselinou, než jsem čekal. Pak následovalo dalších 12 příkladů produkce Vinhos Barbeito, která je výrazně sušší s mnohem elegantnější kyselinou než u konkurenčních vinařství. Snaží se o styl pro mladšího zákazníka a to mi naprosto vyhovuje. I mladá a sladká Malvasia je v podání Barbeito dost elegantní nápoj. Ochutnali jsme naslepo i zatím nejstarší víno, Malvasii 1885, což je úpně jiná liga. Velmi stará vína mají kouzlo, které se těžko popisuje a bez ovlivnění informacemi o ročníku a odrůdě se to potvrdilo. S asi týdenní zkušeností s madeirou jsem tipoval takové zvláštní polosuché Verdelho kolem 1970.

Artur de Barros e Sousa

IMG_4920Tihle pánové mě dostali. Asi jediné malé vinařství na ostrově, které může svoji produkci normálně prodávat, sídlí přímo ve vedlejším domě nad D’Oliveiras. Vstoupíte neoznačeným vchodem z ulice a dlouhou chodbou plnou sudů a lahví dojdete až na dvorek zarostlý vinnou révou, kde vás uvítá Artur nebo Edmund Olim a pošle vás na prohlídku třípatrového skladu vína, plného zaprášených sudů a pavučin, starých vín a úzkých uliček. Vyrábějí jen 80-100 hl vína ročně, nemají estufas a vše jde rovnou do sudů. Na nic se nespěchá, ani na degustaci. Dostanete 15 let staré „základní“ směsi, vybraný Sercial z roku 1988 s opravdu říznou kyselinou a taky skvělou Malvasii 1985. Směsi vznikají tak, že uvolňují sudy a poloprázdné ochutnají a smíchají, pokud se hodí. Když jsem se ptal na složení, Edmundo prohlásil, že už si to nepamatuje, že to míchali před deseti lety. Lahve jsou popsány ručně, pěkně štětcem přes šablonu. Jejich vína mají jednoznačný rukopis, jsou svéráznější, nehrají si na velkou líbívost, zároveň se v nich dá objevovat spousta zvláštních chutí a vůní. Tohle jsou madeirští autentisté.

Henriques & Henriques

Toto staré vinařství sídlí v Câmara de Lobos a jako jediné vlastní několik hektarů vinohradů. Produkcí je jedno z největších. Návštěvu zde si necháváme na příští cestu na Madeiru.

Vinhos Justino Henriques

Vinařství je podobně jako Vinho Barbeito odstěhováno mimo Funchal poblíž města Canico směrem k letišti. Vinařství vyváží víno i v sudech na vaření, což je jinak zakázáno. Aby se zabránilo dodatečnému lahvování, víno k vaření je dochuceno solí a pepřem. I tady nás návštěva teprve čeká.

IMG_4912

 A jak vlastně madeira chutná?

Necítím se být zrovna kompetentní v hodnocení chutí a vůní, zvlášť u něčeho tak mohutného, jako je madeirské víno. Takže začneme spíš srovnáním. Pokud znáte sherry, suchá madeira je podobná suchému sherry. Nejblíž je asi Oloroso. Nejsladší Malvasie se můžou rovnat sladkým sherry Pedro Ximenéz, ale obvykle mají aspoň náznak kyselin. S portským se madeira příliš srovnávat nedá a pokud, bylo by to nějaké staré tawny.

Jedno takové hodnocení si vypůjčím znovu od Niklase Jorgensena, tady jsou přeloženy jeho dojmy ze čtyřicetileté Malvazie od H.M. Borges:

„Je nebeské! Tmavě jantarová barva s vůní pomerančové kůry, cukrové třtiny, muškátového oříšku, vanilky a starých sudů. U starých vín se mi stává, že mě vždy lechtají v nose, skoro mě nutí kýchnout. I tohle to dělá, nejspíš kvůli koncentraci a intenzivní vůni. Je velmi komplexní v chuti i vůni a několikrát jsem se přistihl, že se k této sklenici vracím během ochutnávky. Jen pro tu vůni! Chuť je, i když je to směs, velice koncentrovaná a hladká. Světlé broskve, dýmkový tabák, cukrová třtina, vanilka a mletá káva, v pozadí prašná cesta. Dlouhá, přetrvávající dochuť.“

Tohle bych sám nevymyslel, ale tu Malvazii jsem ochutnal a byla to jedna z nejintenzivnějších chutí vůbec. Přečtěte si pár Niklasových příspěvků anebo třeba rovnou zarezervujte letenky.

Odkazy

Mad about Madeira – blog, ve kterém vyčtete víc, než kdekoli jinde.

Pěkný souhrn všeho o madeiře od Jana Stávka

Madeira wine guide – ne úplně aktuální, ale plná informací

Stránky madeirského vinařského institutu.

 





5 thoughts on “Víno z Madeiry není pro každého

  1. Pingback: Madeira – ostrov jara, vína a důchodců | Konfitovaná nutrie

  2. Taky moc děkuji za tyto informace. Hodně jsem zde čerpal při své cestě na Madeiru.
    Smutné pro mě bylo, že zde popisovaný vinař Artur de Barros e Sousa už není a své vinařství odprodal do Pereira D’Oliveira.
    Já doporučuji hlavně Vinhos Barbeito. Dělají opravdu perfektní vína dle mého gusta.

    • Dík za pochvalu, jsem rád, že to tady někdo čte a dokonce informace i využije!
      U bratrů Olimových to byla spíš nutnost, prostě už na to neměli a děti vinařství nezajímá. Pan Oliveira nám ale potvrdil, že jejich vína se nebudou míchat, budou je lahvovat odděleně, takže ještě pěkných pár let bude jejich svébytné víno dostupné. Barbeito umí, jsou „modernější“ a umí dělat elegantní skvosty. Čtyřicetiletá Mae Manuela je úchvatná.

Napsat komentář k sedlo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>