Jídlo a fotky. A víc jídla.

Vážně.


Posted on Duben 3rd, by Petr Zahnáš in Nezařazené. No Comments

Tyjo.

Počkej.

Nedělají si zase srandu? Apríl není, vypadá to vážně. Fakt jo. Všichni to berou vážně.

Smrt.

Na tak veselém, hravém, plastikovém, ideálním místě jako Twitter?

Ne.

Protestní smrti jsme měli. Pompézní odchody a návraty, hrozně srandy a tak. Trochu trapné, ale co naděláte, zas je tu máme. Někteří to smazali komplet a hotovo.

Už nejsou.

Ale někde furt žijou, že jo. Některé i potkáme naživo a je to pořád fajn. Virtuální existence není nic vážného. Všichni jsme tu mladí, krásní, živí. Protože staří tomu nerozumí a mladí prostě neumírají.

Většinou.

A pak to přijde a vy tomu uvěříte. Že to není plastiková virtuální realita, že je to fakt. Že se to stane všem. I vám. Nebo ne? Ne!

Jako jó, je to blbé, smutné a tak, však my máme podle statistik půl století nebo i víc Medicína to utáhne. Nestresuj se, vraz tam nějaký cynický kousek na 140. Jsme ti, kteří to táhnou. Je třeba být optimistický, do důchodu daleko.

Ne.

I zítra se může cokoli pokazit. Klidně za hodinu. Není to velká pravděpodobonost, asi se to nestane, jenže smrt je tu pořád. Pro všechny. Konec. Občas očekávaná, občas ne.

Tyjo. Deprese. Borec se ožral a píše páté přes deváté.

Děcka, zavřete to a běžte spát.

 

Nebo počkejte, třeba bude pointa. Sakra, teď jsem něco slíbil.

Mám se smrtí zkušenost. S tou nespravedlivou, která vůbec neměla přijít. A přesto přišla. Měl jsem už dobrých patnáct let na nějaké pochopení, smíření. Pořád to nejde. A nikdy to úplně nepůjde. A jsou situace, kdy se to vrátí, jako teď. Nespustila to samotná událost, ale tak velká, upřímná reakce lidí, pro které @cvrliky něco znamenal. Ta bolest se vrátila. Není to nutně špatná bolest, jen ji už znám. Ztráta, pocit křivdy, nespravedlnost.

Bolí to. Zase.

Ale je to asi správně. Tyhle věci jsou součást života. Pusťte je k sobě.

Neudělá vás to lepší. Hashtag #trpěljsem vás usvědčí leda z pozérství.

Ale až se podobná situace dotkne přímo vás, budete trochu připraveni. Ne dost. Nikdy nebudete opravdu připravení.

Do té doby žijte. Co nejlíp, ať už to pro vás znamená cokoli. Nemusíte nutně následovat ideály člověka, který měl účet s modrým ptáčkem a byl místy až nesnesitelně optimistický. Buďte dobří podle sebe. Ale neflákejte to.

Tak by to mělo být. Trochu se snažte.

Dík.

Za @cvrliky.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>