Jídlo a fotky. A víc jídla.

Tag: jídlo

Japonské nudle.

Posted on Leden 22nd, by Petr Zahnáš in Domácí vaření. 2 comments

Podívejte, v Japonsku jsem nebyl, moc jsem o něm neslyšel, pokud nepočítáte žvanění jistého Okamury a Fukův blog. Ale došel jsem už ve zkoumání chutí za hranici rozeznávání jednotlivých asijských kuchyní a tak se je snažím rozlišit i ve vaření. Jestli úspěšně, musí posoudit někdo zkušenější.

Takže něco japonského, abych hned na první pokus nedopadl jako Babica a zároveň zlikvidoval různé přebytky v lednici. Nudle mám z Marks&Spencer, konkrétně široké pšeničné nudle udon. Takže nudle. Dále mám kus krkovice, nějakou zeleninu, instantní miso polévku a nějaké koření. Jde se na to.

Nakrájel jsem si nadrobno zeleninu: pórek (půlka), mrkev(menší), česnek (dva stroužky), zázvor (tak na tři prsty) a houby (dva žampiony a namočené shitake). Dal jsem vařit vodu na nudle.

Kus krkovice (tak třicet deka) jsem nakrájel taky, orestoval ho zprudka na sezamovém oleji, přidal zázvor a česnek, chvíli zapekl, přidal mrkev a  lžíci sojovky a deci bílého vína (saké nemám), odvařil alkohol, přidal tak deci vody a sáček instantní miso polévky. Nechal jsem maso pomalu bublat, dokud nezměklo a miso polévka se pořádně nerozpustila. Tak deset minut.

Nudle jsem dal vařit, jen málo osolené. V masové omáčce by mělo být soli dost. Zeleninu a houby jsem orestoval na čisté pánvi (klidně zase sezamový … Read More »


Rajská

Posted on Leden 8th, by Petr Zahnáš in Domácí vaření. No Comments

Ani nevím, co mě to popadlo, původně jsem chtěl vlastně upéct krůtí stehno. Tak kolem třetí po obědě v kantýně, kdy hrůzy průmyslového oběda už vyprchaly a dostavuje se znovu hlad, naskočila myšlenka na rajskou. Oklepal jsem se, jako vždy, když si představím tu jíškovou hrůzu s tuhým hovězím. Ono to přece musí jít i jinak. Celá Itálie pracuje s rajčaty skvěle a tak jsem trochu hledal a našel recept, který spojil krůtu a rajčatovou omáčku dohromady.

http://www.giadadelaurentiis.com/recipes/958/classic-italian-turkey-meatballs

Krůta

Nepříjemnost krůtího stehna je ve šlachách tvrdých jako kosti, které se musí vybrat, jinak je to maso skvělé na mletí. A nový mlýnek se činil, přimlel jsem i kus pancetty místo krůtích párečků a bazalku, které chudinka přešla mrazem, zastoupil fenykl a chilli. Úplně jsem vynechal strouhanku, čím dál víc se snažím vynechávat mouku a pečivo tam, kde to není nutné. Pomlít, okořenit, smíchat, nechat odpočinout. Jedeme dál.

Omáčka

Nechci jíškovou rajskou, ale zas bych nerad přímo omáčku na špagety. Původní recept víceméně funguje, ale v procesu jsem se navíc zbavil decky červeného, která zabírala místo v lednici, vynechal jsem bazalku, ke konci všecko důkladně rozmixoval na hladkou omáčku a přidal kus másla. Naší rajské chuti se přiblížíte i doslazením,  hodně záleží na zralosti rajčat. Výsledek? … Read More »


Projekt ćevapi

Posted on Červenec 3rd, by Petr Zahnáš in Cestování, Domácí vaření. No Comments

Je léto a grilujeme jak o život. Trochu už mám podezření, že griluju jenom já a konzumenti se průběžně mění, ale to nevadí, zatím mě to baví.

Poslední výzva dorazila ve formě divoké směsi masa všeho druhu a já jsem si vzpomněl na kebab. S vepřovým se ale kebab moc vrhat nemůžete, takže už nebylo daleko k balkánské alternativě – ćevapi nebo pljeskavici. To se pak už vjemy a vzpomínky dají dohromady a já si vzpomněl na „nejlpepší ćevapi na světě“, o kterých se zmiňoval průvodce v bosenském Sarajevu.

Sarajevo a hlavně jeho stará turecká část Bašèaršija stojí za návštěvu z mnoha různých důvodů, ale pokud se k ní jenom přiblížíte, vůně otevřených grilů na dřevěné uhlí vás přesvědčí, že musíte ochutnat. Ať se tam peče cokoli.

Ve spleti úzkých uliček plných krámků s koberci, kořením, tepaným nádobím i cetkami najdete po čichu hned několik grilů s jednoduchou nabídkou: malé ćevapi, velké ćevapi, pár nealko nápojů a kysané mléko. Připletli jsme se k podniku poeticky nazvanému „Željko 2″ po místním fotbalovém klubu, zasedli k dlouhému stolu s několika domorodci a objednali dvakrát ćevapi.

Během chvíle dorazil ošoupaný nerezový tác s chlebem podobným pitě – lepinje, hromadou ćevapů, cibule a kajmakem. Ochutnali jsme a byly nejlepší. … Read More »


Crème brûlée párty

Posted on Květen 18th, by Petr Zahnáš in Jídlo venku. No Comments

Pár fotek ze sobotní soutěže o nejlepší Crème brûlée. Takovou nálož laskomin nikdo nečekal, bylo to krásné a chutnalo to skvěle.

Komentáře najdete u jednotlivých fotek.

Read More »


Madeira – ostrov jara, vína a důchodců

Posted on Květen 14th, by Petr Zahnáš in Cestování. 1 Comment

Co vás napadne, když se řekne Madeira? Nejspíš ostrov, který každý přelistuje v katalogu, protože Kanáry jsou, mámo, levnější a navíc je tam víc teplo a byl tam i soused Vonásek. Pak taky to sladké silné víno pro anglické důchodce, co je drahé a přitom tuzemák má mnohem lepší poměr ceny a výkonu.

Ti, co už něco zkusí hledat mimo novinkové servery, asi objeví i kvetoucí ostrov plný vodních kanálů – levád, vedoucích po úbočích hor, které jsou skvělé jako turistické cesty. A to je tak všechno. Stejně jsem na tom byl i já, dokud jsme nekoupili letenky. Pak jsem začal zjišťovat detaily o ostrovu, lidech, levádách, přírodě a samo sebou i o víně.

Zajímají vás jen fotky? Pokračujte do Galerie

 

Ostrov Madeira

Madeira je sopka. Už dávno není aktivní, ale není ani geologicky stará. Zvedá se z moře příkře do velkých výšek (Pico Ruivo má 1880m) a všechno je tudíž ve svahu. Rozdíl je jen ve sklonu. Máte možnost vylézt
nebo vyjet na jeden z nejvyšších útesů Evropy Cabo Girão nebo projít jednu z z vzácných oblázkových pláží na jinak strmém pobřeží.

Samotná procházka po hlavním městě Funchalu se sestává s neustálého chození nahoru a dolů pro nás až absurdně prudkými uličkami, což dokáže unavit. To … Read More »


Perkelt

Posted on Duben 5th, by admin in Domácí vaření, Víno. No Comments

Dostal jsem chuť na perkelt. Znáte ho všichni z různých restauračních meníček, ti šťastnější přímo z Maďarska nebo od maďarských hranic. Pomalu dušená dobrota na paprice a cibuli, nejčastěji z hovězího nebo vepřového. Principem je podobný jako náš známý guláš, více viz Bittermann na prvním obrázku.

Hlavně nezahušťovat moukou a  moc nesolit. Pomalé dušení sůl zkoncentruje. Někteří radí ještě přidat víno, což jsem s chutí splnil, protože každý důvod otevřít láhev se počítá. Stačila hodina a kousek, dokud se šťáva sama nezahustila rozvařenou cibulí a pak už jen trocha česneku a pepře. Je to nádhera, jak je to jednoduché.

Ještě to zmíněné víno. Byl to Zweigelt 08 z vinařství Flajšinger, na které jsem narazil na loňských chřestových slavnostech v Ivančicích. Tam to byl jeden z mála vinařů, kteří nenabízeli prvoplánově aromatické bomby, ale docela rozumná vína. Poznat se dal podle chybějícího hroznu náruživých násosků, takže jsem měl možnost ochutnat a odnést několik lahví. Na tento Zweigelt došla řada až skoro po roce, ale to mu zjevně vůbec neublížilo. Po otevření bylo cítit v podstatě jen dřevo, ale po hodině na vzduch se víno postupně srovnalo do krásně hladké kořenité chuti třešní. Stále trocha dřeva, příjemná nenápadná kyselina, naprosto smazaná trpkost … Read More »


Špilberk food festival

Posted on Květen 12th, by admin in Jídlo venku. No Comments

První ročník festivalu inspirovaného pražským se povedl. Minimálně tedy z pohledu návštěvníka působil pohodově a spokojeně i přes všechny úlety počasí. V pátek za hrozivého horka se unavení VIP návštěvníci pomalu trousili na hrad, kde čekalo pivo zadarmo, welcome drink v podobě sektu a plno možností k ochutnávání. V horku každý preferoval lehká jídla i nápoje, zato po dešti a ochlazení v sobotu přišly do módy polévky a masitější chody doplněné dobrým červeným vínem. Oběma dnům dominovala pohodová atmosféra bez front a návalů. Každý si měl kam sednou a svoje jídlo si z porcelánového talíře (leckde i nahřátého!) v klidu vychutnat. Asi to nebylo plánem pořadatelů, ale návštěvu několika set lidí najednou Špilberk krásně zvládl.

Za jeden den se nedá ochutnat všechno. Rozložení na dva dny jsem neplánoval, ale když si vezmete možné degustace vína, posedávání na hradbách, zkoušení turecké kávy vařené v džezvě a ještě další způsoby trávení času i ochutnaných porcí, je času najednou málo. Dál už se rozepisovat nebudu, skočím rovnou k tomu, co mi chutnalo. Více o organizaci a atmosféře si ale můžete počíst u Marka Lutonského a Ondřeje Pohorského.

Koishi

Rozhodně ano. Ochutnali jsme skoro všechno a fakt ví, co dělají. Koishi má u mě … Read More »

Kabaret Špaček

Posted on Červen 16th, by admin in Jídlo venku. No Comments

Když jsem byl malý, přál jsem si různě „důležité“ věci a když jsem je dostal, měl jsem vždycky ohromnou radost. Se stárnutím se ale ta čistá radost ze splněného přání postupně ztrácí. Prostě už vás máloco překvapí, dárky jsou očekávatelné a častěji zklamou, než potěší. Stránky Kabaretu Špaček jsem našel nějakou složitou cestou začínající na Twitteru, ale hned mě chytily a nepustily. Proměnlivé menu podle toho, co se zrovna povede nakoupit, pivo z malých pivovarů a k tomu přesvečivý slogan „Kdyby panbů chtěl, abychom nejedli zvířata, nedělal by je z masa“. Ceny lidové a ještě nekuřácký podnik. Všechno způsobilo okamžité nadšení a taky trochu podezření, zázraky se přece nedějí. Dárek jsme tedy vyrazili rozbalit.
Kdo zná ulici Kopečnou v Brně, ví, že to není zrovna skvělá lokalita. Je sice velmi blízko centra, ale má svá “

temná“ zákoutí. Našli jsme ale opravený starý domek a sympatické průčelí, po francouzsku menu na okenicích a roztomilé červené
stolečky. Hurá dovnitř!

 

Interiér má dvě části – menší u vstupu s barem a vetší „sál“ s malým pódiem a stolečky a židlemi. Je tam i tabule s aktuálním menu, které je poměrně živé. Mění se co pár dnů a je dobré kontrolovat webové stránky, kde bývá aktuální přehled, co se … Read More »