Jídlo a fotky. A víc jídla.

Špilberk food festival


Posted on Květen 12th, by admin in Jídlo venku. No Comments

První ročník festivalu inspirovaného pražským se povedl. Minimálně tedy z pohledu návštěvníka působil pohodově a spokojeně i přes všechny úlety počasí. V pátek za hrozivého horka se unavení VIP návštěvníci pomalu trousili na hrad, kde čekalo pivo zadarmo, welcome drink v podobě sektu a plno možností k ochutnávání. V horku každý preferoval lehká jídla i nápoje, zato po dešti a ochlazení v sobotu přišly do módy polévky a masitější chody doplněné dobrým červeným vínem. Oběma dnům dominovala pohodová atmosféra bez front a návalů. Každý si měl kam sednou a svoje jídlo si z porcelánového talíře (leckde i nahřátého!) v klidu vychutnat. Asi to nebylo plánem pořadatelů, ale návštěvu několika set lidí najednou Špilberk krásně zvládl.

Za jeden den se nedá ochutnat všechno. Rozložení na dva dny jsem neplánoval, ale když si vezmete možné degustace vína, posedávání na hradbách, zkoušení turecké kávy vařené v džezvě a ještě další způsoby trávení času i ochutnaných porcí, je času najednou málo. Dál už se rozepisovat nebudu, skočím rovnou k tomu, co mi chutnalo. Více o organizaci a atmosféře si ale můžete počíst u Marka Lutonského a Ondřeje Pohorského.

Koishi

Rozhodně ano. Ochutnali jsme skoro všechno a fakt ví, co dělají. Koishi má u mě nejméně jednu návštěvu.

Čerstvé ústřice 

Pošírovaná ústřice s jablečným pyré, velouté se salicorni řasou a lardo di colonnata- vynikající úprava ústřic. Vrhnul jsem se na ústřici tak, že to odneslo i tričko. Ničeho nelituji!

Skotský losos marinovaný a pečený v hořčicovém misu, jarní chřest a shitake - Lehký, elegantní, dobře upečený. Proti ostatním položkám menu o něco slabší.

Mořský ďas, salát z křupavé kachny s kešu ořechy, sezamovo-sojový dresink – Někomu chutnal víc ďas, někomu salát. Obojí dokupy bylo geniální a taky nejdražší chod celého festivalu (8F)

A ještě dezert – Studená rebarborová polévka s citronovým mascarpone- V první horký den nebylo nic lepšího. Sladkokyselé ovocné ledové osvěžení.

Glamour

Působí tak popelkovsky, ale Tereza nás rychle vyvedla z omylu. Ochutnal jsem:

Carpaccio z kachních prsíček zdobené parmazánem, rukolou a kapary, crostina - předpřipravené a příliš studené, musel jsem nechat trochu prohřát, aby se objevila chuť. Pak velmi dobré.

Konfitovaná vykostěná kachna s pečeným jablečným zelím, doplněná kroupovým rizotem a vídeňskou cibulkou – Dal si Marek a zelí bylo luxusní, kachna dobře zvládnutá, jenom kroupám bych dal víc chuti. V horku těžké, po dešti jako kouzlem vítané jídlo. Údajně taky došlo mezi prvními.

Steak, konkrétně Top Blade steak podávaný na mladém špenátu, slaninovo-bramborové pyré a slaninový chips byl prostě dobře udělaný steak. Ve srovnání s nabídkou okolo ten nejlepší.

A ještě navrch, v chladnu soboty bodla i Krémová polévka z pravých hřibů s plátkem hovězího carpaccia s krutony Genovese. Dobrý krém, dobrá cena. Bylo chladno a to polévkám nahrávalo.

Jídlo v Glamour je dobré, špička to ale není. Do té restaurace ale zajdu, protože uvařit umějí. Pokud mají rozumné ceny (stránky jsou momentálně nedostupné), objevím se rád i častěji.

Il Mercato

Ricardo Lucque a podnik, o kterém se teď hodně mluví. Takže je čas zkusit, o co jde. Pro začátek Mozzarela buffala caponata basilico – zaujala perfektní směs zeleniny připomínající ratatouille, výrazná, bylinková.

Taglierini aglio olio s tuňákovým tartarem a crudo tomaty – prototyp dobře připravené pasty. Ochutnejte a navždy budete mít s čím srovnávat většinou zoufalé pokusy ostatních „italských“ restaurací. Platí pro Brno, abych předešel hnidopišským poznámkám.

Telecí jazyk s černým zelím, bramborovým fondantem a omáčkou bagna cauda byl prostě vynikající. Nemohl jsem se nabažit ančovičkovo česnekové omáčky, zelí mě ale zase tolik neoslovilo.

A ještě dezert. Pro Jahody s balsamicem a pepřem, vino santo zmrzlinou a cantucinou jsme se vraceli několikrát, nemohli jsme prostě přestat. Poslední dávku jsem vyžebral okolo půl desáte večer, kdy už měli skoro sbaleno, ale přesto se ještě porce našla.

Když nic, dejte si v Il Mercato aspoň těstoviny. Všechno stálo za ochutnání, pro majitele tučných kupónových knížek. Florény na hlavním nádvoří mizely poměrně rychle.

Pavillon

To je ex-Kastelán pro ty, co to ještě nezaslechli. Dostal jsem za úkol nafotit menu, protože si nikdo ze stánku nevzal foťák. Výhoda ? Co jsem vyfotil, to jsem snědl. O tom, že taková výměna stála za to, není třeba pochybovat. Fotky posuďte sami:

Želé z okurkového salátu s marinovanou krevetou a koriandrem – okurková bomba a jemná krevetka. Tři sousta a je to pryč. Oceníte, až když máte něco ochutnáno a nechcete sytou porci, ale zážitek.

Následuje Dvojí kapučíno z hrášku a chřestu se špízem z králičí šunky – lehoučký hrášek, vydatný chřestový krém, čisté sousto šunky. Lepší krémovou polévku neměli nikde. Tečka. A to jsem si myslel, že chřestový krém umím připravit hodně dobře…

A teď pozor. Mušle svatého Jakuba s jelítkem a mangoldem. Jemná a křehká mušle a jelítko. Na sobě. Tomu se nedá uvěřit bez ochutnání. Myslím, že se to povedlo – nezapomenete jenom kvůli tomu nápadu.

A teď zlatý hřebíček: Pomalu pečené hovězí žebro se smrži, chřestem a bramborovým pyré. Dva dny pečené, úplně měkké žebro, skvělá intenzívní šťáva a jemný chřest. Bylo to skvělé, s jedinou nevýhodou – žebro bylo velice syté a dost mě unavilo.

A ještě dezert, Mini „PAVLOVA“ s marinovanými jahodami a rebarborovou pěnou byl pro mě nejslabší chod. Příliš sladké sněhové tělo nestačila doplnit svěží rebarborová pěna ani šťavnaté jahody. Konkurence tady měla navrch.

Savannah

Hotel od Znojma jsme navštívili v sobotu na doporučení a ukázalo se, že za málo peněz můžete dostat hodně muziky.

Roastbeef z marinované hovězí veverky na listovém salátku s dipem z hrubozrnné hořčice byl dobře připravený, ale v množství koření se ztrácela specifická chuť veverky. Myslím, že stejnou službu by udělalo levnější maso. Veverka by chtěla jemnější přístup. Salátek v plátku ředkve je pěkný nápad.

Domácí vepřová šunka připravovaná dle dědečkova receptu s křenovo – celerovou remuládou. Perfektní domácí šunka. Nic víc, nic míň.

Uzený tolstolobik z Pohořelic podávaný na bramborovém pyré parfémovaný slaninovou emulzí. Esteticky trochu problém, ale chutnal moc dobře. Kdyby byl méně slaný, tak je to adept na špičku.

Nakonec tu máme něco většího – Znojemská hovězí líčka na tmavém balsamicu s okurkovým dipem, miniknedlíček z pravých hřibů. Luxusně pripravená líčka, moc dobrý knedlíček a vychytávka v podobě okurkové omáčky. Znojmo píše. Víno od Lahofera ale není moje sorta. Polosuché červené byl možná žert…

Era

Ještě něco jsem si dal – Pajšl na smetaně, tvarohovo houskový knedlík. Prosté jídlo závodních jídelen ve skvostné podobě. Hrozně jsem si ho užil a skončilo v mojí osobní top 3. Fakt.

Prestige

Hotel ze Znojma a zklamání. Podivný přesolený chřestový krém s kokosovým mlékem a do mrtva upečený steak místo filírované hovězí svíčkové. Na propečení steaku se nikdo nezeptal a jarní zeleninu představovala teplá paprika. Uch. Toto není vaše znojemská destinace.

Degustace vína v kapli

Prošli jsme dvě řízené degustace vína v hradní kapli organizované barem Petit Cru, které byly v rámci pátečního vstupného zdarma a podle toho i plné. V sobotu byly ochutnávky placené a tak jsme rakouské Veltlíny ochutnávali sami. Dostali jsme aspoň více vína a také zajímavých informací. Hlavně jsme ale měli čas strávit jídlo a vyrazit zpátky mezi restaurace. Páteční degustace vín vinařství Stapleton-Springer se mi moc líbila a pro Moravu hodně netypická vína jsem si pořádně užil.

A co kávička, byla?

Nejepší káva byla turek. Zní to asi divně, ale u stánku kávy Julius Meinl dělalipravého turka v džezvě, správně a ještě s výkladem. Mohli by to zavést v módních kavarnách místo infantilního latté artu. To je ale sen, který se mi asi nesplní.

Stinné stránky

Moc toho nebylo, ale přece jenom: Divný systém zálohování sklenic, zaplatíte 50 korun a sklenice vám obsluha stánků bere pod rukama a občas ji prostě zapomenete. Sám jsem přišel o dvě, ale myslím, že jiní na tom byli hůř. Dále to pódium na hlavním nádvoří. První dva dny se o dění pod velkou obrazovkou nezajímal skoro nikdo, ale stadionová atmosféra kazila dojem z jídla u přilehlých restaurací. Prezentace výčepu Starobrna byla zaměřená na naprosto jinou cílovou skupinu včetně klaunského výstupu obchodního sládka. Ve stáncích restaurací občas vypadával proud, ale zesilovače a obrazovky šoumenů nevypadly ani na minutu. Nezažil jsem tam ale světlejší chvilky předváděčky dobrých kuchařů, takže třeba to občas mohlo fungovat. A nakonec – s Florény se špatně manipuluje, blbě se trhají a počítají. Chtělo by to něco jiného, třeba žetony.

Galerie nakonec

Fotky zachycené z prostředí hradu po oba dny, možná se vám něco bude líbit, možná se někdo pozná. Příště půjdu zase, stálo to za to i přes horko i zimu, vítr a déšť. Díky všem, co byli se mnou a s ostatními se potkáme příště.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>