Jídlo a fotky. A víc jídla.

Novosedelské vinobraní


Posted on Září 20th, by admin in Víno. No Comments

Každý rok se snažíme navštívít nějakou tu vinařskou slavnost, která není moc davová. Znojemské a letos prý už i Mikulovské vinobraní jsou masové akce, každý se snaží urvat to nejzajímavější, nikdo nemá moc času ani náladu si povídat. Nejlepší je, když jsou vinaři hezky doma, ve svých sklepích. Proto jsme se po loňské dobré zkušenosti vydali do Novosedel (čtvré největši vinařské obce, cha!), kde bylo otevřeno pouhých 12 sklepů, z toho tři větších firem a zbytek malovinařů.

V jeden den se spolu s otevřenými sklepy odehrává i vinobraní, takže máte všechno jako na dlani. Začátek je oficiálně už v 10 dopoledne, ale i kolem poledne je to pořád takové ospalé. Výhoda je, že na ochutnávání máte klid, dá se povídat s vinaři, nikde se nikdo netlačí ani nepostává. Ve dvě pak vyráží slavnostní průvod, který se postupně zastavuje u jednotlivých sklepů, pronáší se tradiční reč, pije se a jí. Taky se zpívá a tancuje.

My jsme přijeli před polednem, zakoupili vstupenku, nafasovali skleničku a „handsfree“ a vyrazili na první kolo ochutnávek. Ochutnávky se platí. Obvykle jeden desetikorunový kupónek za půldecovou degustační dávku. Dá se domluvit na menších, ale přístup se liší sklep od sklepa.

Malé vinařství s vinohrady v blízkém okolí, mají jenom omezené množství odrůd – Zweigeltrebe, Ryzlinky, Müller a Neuburg, ale je vidět snaha dělat to lépe, než jenom pro sebe „na doma“. Ochutnali jsme postupně celý průřez. Loňské bílé a růžové jsou kyselejší a míň aromatické, než předloňské. Zapsal se Müller z výběrové řady, který byl rozumně aromatický s dost svěží kyselinou a zbytkem cukru.

Z červených jsem si odnesl barikovaný Zweigel 2009, kde dřevo moc nevystupuje a trochu krotí jinak divokou ovocitost. K nějakému grilování určitě neurazí. Růžové z ročníku 2010 nepřesvědčilo a raději si počkáme na další rok.

Kovacse jsme měli zapsaného už z loňska jako trochu jiný vesmír. Převažující přívlastková vína, hodně efektní chutě, technicky špičkově zvládnuté i podávané (snad jediní zvládali udržet správnou teplotu všech vín). Na druhou stranu se projevilo i „postižení velkým obchodem“. Vysoko nasazené ceny (místy až trochu nad míru), neosobní personál, kterému to bylo tak nějak jedno, nepřítomnost vinaře. Na nás to celé působilo jako luxusní vinotéka v centru města, což se ale k otevřeným sklepům vůbec nehodí. Mimochodem, průměrně velká porce guláše za 159 korun je taky na lavici mezi sklepy docela úlet. Takže naše zklamání z přístupu trvá i přes dobrá vína v nabídce.

Cením si informace o množství kyselin a zbytkového cukru u všech vzorků, člověk si udělá představu, co by chtěl ochutnat a v jakém pořadí. Zaujal mě překvapivě Veltlín červený 2010 PS, růžovému Zweigeltriebe PS vyšší množství kyselin vysloveně prospívá, je hodně svěží a šťavnaté, ale za 220 korun nestojí. Cuvée Miroslav s pouťovou etiketou (hroši ? fakt ?) mě neoslovilo – nebylo špatné, ale chuťově snad až vlezlé.

Tentokrát vinařství Marcinčák otevřelo dokonce dva sklepy. Jeden byl ten „běžný“ v rámci vinařství a druhý byl archivní, usazený přímo mezi vinohrady pod Starou horou.

Archivní sklep nabídl libůstky z ročníků 2000 – 2003, u kterých je každá možnost ochutnání vzácná. Vzhledem k příjemné společnosti malé návštěvnosti (pár set metrů od vesnice už se všem jít nechtělo) jsme strávili ve sklepě delší dobu a ochutnali leccos. Nadchl mě Rýnský ryzlink 2003, suchý a neuvěřitelně hustý, s chutí sušeného ovoce, který jsem si nakonec i odnesl. Velice dobré bylo i Svatovavřinecké 2003, pořád docela lehké, které klidně ještě několik let snese. Ještě si pamatuju na velmi dobrý dojem z cuvée, na kterém se podepsali nějací umělci (filmaři nebo herci). Bohužel jsem nezapsal ani nevyfotil a teď už si nevzpomenu. Poučení? Psát všechno hned a nic neodkládat.

Sklep u vinařství Marcinčák nabízel povětšinou loňskou nebo předloňskou produkci a taky jídlo venku pod provizorním přístřeškem. Dva příjemní mladíci měli zjevně povědomí o tom, co nabízejí, takže se nám dostalo rady, co nesmíme v ochutnávání vynechat. Nabídka mi připadá srovnatelná s Kovacsovou, stylově jsou to podobná přívlastková vína. Zaujal mimo jiné Rýnský Ryzlink 2009 PS shodou okolností zmíněný tady Janem Čeřovským. Kromě toho se líbilo ještě Veltlínské zelené 2010 PS se skvělým poměrem cukrů a kyselin a taky Zweigeltriebe rosé 2010 PS.

Malý rodinný sklep s červenou fasádou hned u hlavní silnice, kde bohužel měli jenom jediný Veltlín a burčák. Z minula jsem se těšil na povedená vína, ale bohužel. Snad příště.

Vinofol je třetí z větších novosedelských vinařství, která jsme navštívili. Nabídka je opět v podobném stylu – přívlastková, povětšinou do sladka směřovaná vína, cenově zas o kousek níže, než u Marcinčáka. Kvalitou opět srovnatelná nabídka, nejzajímavější byl Veltlín 2010 PS, kde hodně zbytkového cukru vyvažuje výrazná kyselina.

V rámci nákupu růžového pro řidičku (člověk si musí odvoz zasloužit) jsem ochutnal i Cabernet sauvignon klaret, který mě utvdil v přesvědčení, že se tahle odrůda na růžové dvakrát nehodí. Výrazné kopřivové a trávové tony dost kazí dojem z jinak docela lehkého růžového. Klaret z Rulandského modrého dopadl mnohem lépe.

Vinařství Vinofol můžu určitě při návštěvě Novosedel doporučit.

Správný malovinař se vším všudy, co k tomu patří. Nezastavitelná upovídanost, velká sbírka všech možných odrůd dost kolísavé kvality, ve sklepěm najdete i archivní zavařeniny a dokonce destilátový kalendář. Loni jsem zde ochutnal zajímavou a u nás vzácnou odrůdu Körner, která pochází z Německa. Bohužel letos nebyla a ostatní vína nalévaná z nepříliš vábných nádob nijak nenadchla. Snad teda za rok.

Lukáškovi sídlí hned vedle, hned za vchodem do jejich sklepa následují prudké schody a srážka s paní domácí, která vám skoro vnutí všechny ze tří vín na stole. Víc nemají, co se vyrobí, to se i vypije. Dobrá nálada, nekomplikované víno. Odnesl jsem si Vlašský Ryzlink, který je na domácí pití k večeři naprosto v pohodě a za cenu lepší, než obyčejné víno v supermarketu. Zapovídali jsme se tak moc, že jsem dokonce zapomněl skleničku, ale čekala na mě. Dokonce umytá.

Kovacsů je v Novosedlích zřejmě víc, takže se nenechte překvapit, že Pavel Kovacs nemá s tím prvně jmenovaným Miroslavem moc společného. Po vstupu do sklepa to bylo vidět na první pohled. Soustředění na prodej burčáku, sudovky v petkách, lepší vína aby člověk pohledal. Nakonec jsem utekl, než jsem se stačil dočkat konce burčákové fronty plné hlučných podnapilých mladíků. Možná příště.

No a to je tak všechno z Novosedel. Každý si svoje najde a já jsem byl spokojen. S pěkným nákupem jsme dorazili domů až za tmy, ale zima se blíží a vždycky se hodí mít k večeři po ruce víno, které už tak trochu znám.

Třeba se potkáme na vinobraní v Novosedlích příští rok.

 





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>